Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zástupci naší ZO KSČM se zúčastnili protestní demonstrace v Plzni, proti pochodu pravicových radikálů, kteří mají blízko k neonacistické a fašistické ideologii.

Přeštice 5. 3. 2008

Této demonstrace jsme zůčastnili z důvodu vyjádření protestu proti narůstajícímu fašismu v České republice i jako občané, kteří ctí památku umučených přeštických arijských i nearijských spoluobčanů ve fašistických koncentračních táborech za II. světové války.
 
Jak známo, tento pochod se uskutečnil v sobotu 1. 3. 2008 od 15.00 hodin v Plzni.
 
Původní plánovaný pochod radikálů byl nahlášen na 19. 1. 2008, ale neuskutečnil se, protože jej zakázal plzeňský primátor Röedl po konzultaci a získání podpory ze všech politických stran zastoupených v zastupitelstvu města Plzně.
 
Pochod Plzní dne 1. 3. 2008 byl uskutečněn na základě rozhodnutí soudu, který rozhodl, že primátor pochybil,  protože neměl zákonnou pravomoc pochod zakázat.
 
Riziko tohoto pochodu bylo v tom, že tito pravicoví radikálové chtěli projít kolem židovské synagogy, která stojí na Klatovské třídě v centru města Plzně. A to v období, kdy si Plzeň a Židovská obec připomínají 66. výročí „1. transportu smrti“ židovských spoluobčanů z Plzeňska (lidí  i z  našeho města Přeštice) do nacistických koncentračních táborů v roce 1942. Těch bylo z Plzně a okolí zavlečeno do koncentračních táboru okolo 2 500, od dětí, přes ženy až po starce.
 
Naši zástupci přinesli z této demonstrace tuto zprávu:
 
Akce se zúčastnilo okolo 250 pravicových radikálů z celé České republiky i ze zahraničí. V čele průvodu šel hlavní organizátor Václav Bureš /rodák z našeho města Přeštice/, který má mezi vrstevníky údajně přezdívku „Führer“.
 
Průvod radikálů šel z hlavního autobusového nádraží, Husovou ulicí na křižovatku „u Divadla “, odtud dolů po Klatovské třídě kolem Židovské synagogy a zde odbočil doprava, do Prešovské ulice a došel na náměstí.
 
Průvod byl pod velmi silným policejním doprovodem a dohledem. Takové nasazení příslušníků a techniky zřejmě organizátory pochodu zaskočilo. To nečekali.

Silnice byla lemována státními i městskými policisty, včetně jednotky těžkooděnců, kteří byli nasazeni na ochranu prostoru a osob před synagogou. Jen na 500 metrech od křižovatky „u Divadla“, ke křižovatce u hlavní Pošty, bylo nasazeno 60 – 70 policejních vozů. Od mikrobusů, přes velké vodní stříkačky až po několik obrněných transportérů. Akce trochu vyzněla jako demonstrace síly režimu. Tento náš názor však koriguje pozdější prohlášení policejního tiskového mluvčího který řekl, že původně mělo přijet do Plzně podstatně více radikálů a nikdo do poslední chvíle nemohl tušit, kolik jich vlastně přijede. Policie prý nechtěla nic nechat náhodě a přizpůsobila tomu síly.¨Nicméně tak mohutné nasazení policejní síly nikdo z našich účastníků nepamatuje a nikdy neviděl.

Stáli jsme na chodníku před židovskou synagogou. Šli jsme se jako komunisté z Přeštic postavit bok po boku vedle židů, křesťanů, ale i ostatních občanů a několika osobností společenského a politického života, proti nacismu. Proti nám stáli na druhé straně silnice anarchisté a mnoho zvědavých občanů.

 Na schodech před synagogou se střídali lidé při čtení seznamu umučených židů ve fašistických koncentračních táborech za II. světové války. Uctívali tak jejich památku. Jméno, příjmení, 7 let, Osvětim. Jméno, příjmení, 64 let, Terezín. Jméno, příjmení, 35 let, Majdanek, atd., atd.. Nekonečný seznam jmen a utrpení. Nejmladšímu co jsme zachytili bylo zřejmě 7 let. Ale byli i další, 11, 12, 19, 35 let.
Seznam četl i plzeňský římsko - katolický biskup Radkovský, také známý sociolog Fedor Gál, kterého matka porodila v koncentračním táboře a vychovali jej vězni (bylo to zřejmě v Buchenwaldu ?).
 
Před synagogu se postavilo cca 20 - 25 lidí, kteří měli na klopě kabátu žlutou židovskou hvězdu, jakou museli nosit židé za druhé světové války. Chtěli tak zdůraznit, svoji židovskou národnost. Bylo to silné osobní gesto. Bylo tam i podle zezření mnoho lidí židovské národnosti a víry, včetně mladých lidí. Nebyli to ale jen lidé z Plzně. Byli tam lidé z Prahy i jiných míst. Lidé z ústředí Židovské obce v České republice. Byli tam také zástupci medií, osobnosti města Plzně, pravděpodobně pár lidí civilní policejní služby a další stateční občané, kteří nesouhlasí s nacismem a přišli bránit demokracii v této zemi.
 
Těsně před příchodem průvodu pravicových radikálů před židovskou synagogu najely po obou stranách Klatovské třídy policejní vozy, jeden vedle druhého a neprodyšně uzavřely přístup do silnice a ze silnice. Volné prostory, které zůstaly mezi automobily uzavřeli těžkooděnci.
Policie uzavřela hermeticky prostor na chodníku před synagogou, v době kdy radikálové procházeli kolem synagogy, nikdo nemohl odsud ven, ani dovnitř.
  
Atmosféra před synagogou zhoustla a jakoby zelektrizovala lidi, když radikálové procházeli kolem synagogy. Bylo vidět z gest a výkřiků pravicových radikálů, jak z některých doslova „kape“ nenávist k židům. Nikdo nemohl tušit co se stane.
 
Nebyl to příliš dobrý pocit stát před synagogou. Co když někdo z radikálů vystřelí z pistole, bez míření, anonymně na skupinu lidí, která stojí před synagogou. Co když trefí právě mě !? Co moje rodina, manželka, děti !? To vše Vám běží v té chvíli hlavou.
 
V tu chvíli si musíte znovu rychle zdůvodnit proč jste tam. Kolik lidských obětí stála druhá světová válka rozpoutaná fašisty z nacistického Německa. Za umučené spoluobčany z našeho města. A také lidsky, říká jeden z našich účastníků. Osobně jsem znal soudruha Václava Kolenu z Dobřan, komunistu, který musel v koncentračním táboře v Sachsenhauzenu jako komunista chodit potupně s rudou hvězdou na vězeňském mundůru. Židové museli chodit se žlutou hvězdou. Nebo komunistu Jaroslava Cinka ze Štáhlavic, vězně v koncentračním táboře v Buchenwaldu. Tábora, který nakonec sami vězni osvobodili. Ale i soudruha Hese z Chotěšova. Nedá se na ně zapomenout, a musel bych se sám za sebe stydět, kdybych tu dnes nebyl.
 
Jeden z našich účastníků se s námi podělil o svůj silný zážitek. Před synagogou stála se svou kamarádkou asi tak 25 letá černovláska, zřejmě židovské národnosti. Nenápadná, ale krásná mladá žena. Každý chlap by byl potěšen, kdyby se na něj jen usmála. Každý chlap by ji chtěl pozvat na kafe. Viděl jsem jak se rozbrečela, když kolem šel dav pravicových radikálů, který ji nenáviděl. Jak se to dotklo její lidské důstojnosti. Ona, která nikomu nic neudělala, ničím se neprovinila. Jen se narodila svým židovským rodičům ! Viděl jsem také, jak se v jejím obličeji objevil pocit hrdosti a zocelení, když se po chvilce ohlédla na lidi za ní, kteří měli na sobě žlutou židovskou hvězdu. V tu chvíli jsem si uvědomil, jaký strašný pocit měli její předci, jejichž jména se před synagogou četla. Když nikomu nic neudělali a jenom proto, že byli židé museli jít „do plynu“.  Bylo mi v tu chvíli strašně, kam se Česká republika dnes opět dostala !
 
Do několika jedinců židovské národnosti, kteří stáli před synagogou, jako by vjel elektrický proud v této vyhrocené a nenávistné atmosféře a začali pobíhat z místa na místo a vykřikovat na dav radikálů, zejména na vůdce pravicových radikálů Bureše.
 
Stejná situace však byla i uvnitř průvodu extremistických radikálů i na protějším chodníku u anarchistů.
 

Hrdiny toho dne byli podle nás židé, kteří si vzali žlutou hvězdu na svůj kabát, kteří se tímto gestem nebáli veřejně přihlásit ke své židovské národnosti. Kteří se přišli postavit nacistické nenávisti a bránit svou židovskou synagogu.

Výkřik pravicového radikála "židé do plynu", který následně ukázala Česká televize jsme neslyšeli, protože v prostoru před synagogou byl poměrně velký hluk.

Policie svoji práci zvládla na výbornou. Dokázala oddělit židy, pravicové radikály i levicové anarchisty, kteří stáli na druhé straně silnice. Kdyby se tyto tři skupiny dostaly do kontaktu, tak to mohla být „mela“ v centru Plzně, která by zaplnila stránky světového tisku.
 
Jako zástupci občanů města Přeštice a KSČM máme dobrý pocit, že jsme se postavili nacismu, za demokracii v naší zemi s dalšími skupinami obyvatel. Za naše umučené spoluobčany ve fašistických koncentračních táborech.
 
Je však třeba říci, že ani kdyby byl nasazen pověstný „český tankový prapor“ na oddělení účastníků příštího pochodu neonacistů od dalších skupin, tak to nevyřeší aktuální problém vzestupujícího fašismu v České republice. Policejní síla jej nevyřeší. Oni půjdou příště znovu.
 
Je to především problém politický, ideologický, právní, historický, kulturní i mediální. Celá společnost se mu musí postavit. Podněty pro celou společnost a opatření musí přicházet z centra, tj. vlády a parlamentu. To se bohužel v České republice neděje !!!
 
Proto není možné v dohledné době očekávat v České republice změnu situace k lepšímu !
 
Jak známo, vůdce těchto pravicových radikálů Bureš, který je znám svými kontakty na nejvyšší neonacistické kruhy v Německu, byl do ledna 2008 členem Občanské demokratické strany v Plzni !  Strany, jejíž předseda je premiérem vlády ČR ! 
 
V České republice se již řadu let překrucuje válečná i poválečná historie země. Falšuje se role sudetských němců za II. světové války, role Komunistické strany v boji proti fašismu, kamufluje se význam mnichovské zrady na tehdejším Československu ze strany velmocí, naposledy v souvislosti s odtržením Kosova od Srbska, které je  „novou mnichovskou zradou“ na níž se podílí naše pravicová vláda, apod.. 
 

Fašismus je produktem a nástrojem pravice, zejména proti levici a některým skupinám obyvatel ! 

V České republice je fašismus opět na vzestupu!

 

 

Lidé bděte !

 

Prezentace pana Václava Bureše z Přeštic na internetu:                                  (Klepněte si na spodní červenou řádku:


http://www.antifa.cz/content/kandidati-ds-plze%C5%88sky-a-karlovarsky-kraj

 

 

Památník přeštickým spoluobčanům, včetně židovské národnosti, na náměstí v Přešticích, umučených nacisty za II. světové války:                                      (Klepněte si na spodní červenou řádku):


/fotoalbum/mesto-prestice/mesto-prestice/original/80 

 
 
 
 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář