Jdi na obsah Jdi na menu
 


BORIS  NIKOLAJEVIČ  JELCIN - ZEMŘEL:

V pondělí 23. 4. 2007 zemřel Boris Nikolajevič Jelcin, bývalý ruský prezident a bývalý vysoký funkcionář Komunistické strany sovětského svazu /KSSS/ i SSSR.      Jeho smrt vyvolala řadu protichůdných komentářů v mediích. Od stavění jej do role „superdemokrata“ až po jeho „zatracení“.

Obrazek

Zajímavé bylo stanovisko Komunistické strany Ruské federace (pozn. KS kde je předseda Genadij Zjuganov), kdy se novináři ptali místopředsedy strany a poslance státní dumy, profesora Moskevské stání Lomonosovi university Ivana Melnikova na stanovisko strany. Melnikov nejdříve řekl, že KPRF už vše podstatné na osobu Jelcina řekla dávno a nehodlá na tom nic měnit teď ani později. Druhý den však Melnikov poskytl tiskovou zprávu k úmrtí Jelcina na www stránkách (www.kprf.ru). V tomto stanovisku se zhruba uvádí toto:

Současná politika v Rusku je pokračováním politiky 90. let. (Jelcinovské éry). Je to „politika změny vztahu k lidem“. Jestliže v roce 1917 (VŘSR) šlo o to, aby každý člověk měl právo na důstojný život, po roce 1991 je stav takový, že člověk se stal elementem systému, ze kterého je ždímán zisk.

Nyní televize intenzivně pracují na heroizaci této doby. Proto vše, co se týká smrti Borise Jelcina bude v nejbližších dnech představovat „kanonizaci Jelcina“, jako politického zdroje tohoto dění, prostřednictvím pravd i nepravd. Hlavně nepravd. Není to seriozní pokus o objektivní hodnocení, ale je zde vidět pragmatický zájem.

Ano, Boris Jelcin se zapíše do paměti jako člověk rozhodný, s velmi dobrým politickým instinktem a uměním dosáhnout cíle. Otázka toliko stojí – jaké že jsou to cíle, ve prospěch koho byla tato rozhodnost. Rozhodně ne však ve prospěch blaha národa.

Ano, Boris Jelcin dal svobodu slova, dal svobodu republikám SSSR. To je realita. Tato svoboda však byla možná i bez obrovských ztrát, které v této souvislosti postihly naši zemi i náš národ. Tímto se však nedá charakterizovat politický režim, jako jsme právě svědky.

Pravda je taková, že v 90. letech byla u nás v Rusku vystavěna moc na principu cara (Jelcina) a oligarchů a s tím se vytvářela autoritativní státní moc. Mizerný rating jeho popularity, když opouštěl funkci prezidenta je pravdivým důkazem jeho v podstatě ničitelské, zhoubné historické role.

K životopisu Jelcina:

Boris jelcin se narodil 1. 2. 1931 v rodině rolníka v obci Butka ve Sverdlovské oblasti na Urale, na hranici mezi Evropou a Asií. Zde prožil i II. světovou válku. V roce 1955 absolvoval Uralský polytechnický institut ve Sverdlovsku a získal titul inženýra. V letech 1955–63 pracoval ve stavebních závodech ve Sverdlovské oblasti.

Ve svých 30 letech, v roce 1961 vstoupil do KSSS. Prošel různými funkcemi v základní organizaci KSSS. V hospodářské funkci se vypracoval postupně až na funkci šéfa kombinátu.

V roce 1968 nastupuje pracovat do aparátu Oblastního (Krajského) výboru KSSS ve Sverdlovsku na funkci vedoucího oddělení, což byla už dost vysoká funkce. Zde se během let vypracoval až na funkci 1. tajemníka Oblastního výboru KSSS, nejvyšší funkci v oblasti, kterou vykonával devět let.

Dřívější Západočeský kraj měl družbu se Sverdlovskou oblastí a mezi těmito subjekty probíhaly kontakty a vzájemná výměna osob na nejrůznějších úrovních od pionýrů na letní tábory, přes ženy, komsomolce, pracovní kolektivy, až po nejvyšší představitele komunistických stran. Řada našich členů znala Borise Jelcina osobně. Jako tvrdého, ambiciózního, nekompromisního a spíše radikálního, zejména v personálních otázkách.

Stát se 1. tajemníkem KSSS ve Sverdlovské oblasti, která je významným průmyslovým centrem Ruska, předpokládalo být gardovým komunistou. To potvrzují pamětníci. Bylo by zajímavé přečíst si Jelcinovo vystoupení na různých plenárních zasedáních a konferencích KSSS z té doby, kdy zde pracoval v aparátu KSSS a to o odkazu Lenina, o socialismu, o Komunistické straně.

Sverdlovsk je hrdé město, ale i celá Sverdlovská oblast. Za II. světové války, sem, do hlubokého týlu na hranici Evropy a Asie (asi 2000 km od Mosky), bylo přestěhováno přes 200 strategických závodů z území, kde se předpokládalo, že je obsadí fašisté. Nebyly ještě postavené haly pro stroje, ale fronta potřebovala zbraně a munici a muselo se vyrábět. Stroje byly postaveny v lese, na zelené louce pod širým nebem a výroba musela běžet. V tvrdé uralské zimě, v deštích i letních parnech. Pracovalo se ve dne v noci. Lidé spali u svých strojů. Sverdlovská oblast se stala „ocelovým srdcem fronty“!

Tady se vyráběly legendární „kaťuše“, tady se vyrobilo 60 % všech tanků dodaných na frontu. Tady se vyrobil každý druhý náboj vystřelený na nepřítele. To vše tady řídila a organizovala Komunistická strana. A Sverdlovská oblast dokázala v těchto extrémních podmínkách a smrtelném ohrožení pro celou zemi spolu s dalšími regiony země dodat Rudé armádě potřebné množství zbraní, aby porazila fašistickou armádu.

Sverdlovské oblasti se říkalo “kovárna kádrů“. Tady se zakalovali vlastenci, patrioti, stranické kádry. Je známa depeše náčelníka štábu jednoho z frontů, který žádal: „Dodejte nám Uralce“ (chlapi z Uralu, jsou tvrdí jako žula), ti se dokáží být jako lvi za svoji vlast.

Ano jedním z nich byl i Vladimír Ivanovič Selezňěv z města Sucho Log. Pěšák s pláštěnkou a talířovým automatem v rukou, který prošel celou válku pěšky nebo na tanku jako pěchota, chránící tanková vojska. Od Moskvy až do Evropy, vždy v první bojové linii.. (Takový ruský „Vojín Ryan“, podle amerického velkofilmu „Zachraňte vojína Ryana“). Od legendární přehlídky na Rudém náměstí v roce 1941, kdy němci stáli před branami Moskvy a kdy vojska Rudé armády šla z přehlídky rovnou na frontu. Rozkaz zněl jasně. Ustupovat není kam, za námi je Moskva. Buď oni, nebo my. A tady prvně ve II. světové válce fašisti začali ustupovat. Pod Moskvou. Nedovedete si představit jakou vážnost požíval tento člověk, komunista,  po válce, ale i ještě v 80. letech mezi spoluobčany, když jsme tam byli na družební návštěvě. (Obyčejný dělník a později vrchní mistr na Cementném závodu v Suchoj Logu). (Pozn: Jestli tam máte někdo kontakt, kdo čtete tento referát, pozdravujte jej prosím od nás, jestli je ještě naživu).

V této oblasti s takovou tradicí a odkazem Boris Jelcin vstupoval do strany a později zde řídil stranickou práci jako 1. tajemník KSSS. Stranická organizace ve Sverdlovské oblasti měla v 80. letech 20. století (za Jelcina) okolo 240 000 členů a zhruba 10 000 základních organizací.

V červenci 1985 se Boris Jelcin stává tajemníkem ÚV KSSS, když jej do Moskvy vyzdvihuje Gorbačov jako novou tvář do vedení strany. V té době Gorbačov zahajuje „proces přestavby“. Avšak již o dva roky později se s ním Jelcin názorově rozchází.

V prosinci 1985 se Jelcin stává 1. tajemníkem Moskevského městského výboru KSSS a strhává na sebe mediální pozornost.

V roce 1987 kritizuje Jelcin elity ve straně. A přestřelil. Následně již nebyl zvolen do politbyra ÚV KSSS. Později projeví nad svým projevem z roku 1987 určitou lítost, vedení strany už ji ale nepřijalo v takové míře, aby na ni úplně zapomnělo.

V květnu 1989 je zvolen ve volebním obvodu Moskva do Nejvyššího sovětu RSFSR. To už se ale fakticky rozpadá tábor socialistických zemí v Evropě.

Na stranickém sjezdu v červenci 1990 vystupuje z KSSS, po více než 20 letech práce ve stranickém aparátu.

Od roku 1991 do roku 1999 pak vykonává funkci prezidenta Ruské federativní republiky ve dvou volebních obdobích.

Koncem prosince 1991 podepisuje smlouvu o ukončení SSSR ještě s prezidenty Běloruska a Ukrajiny. Aniž by k tomu měl jakékoliv ústavní kompetence. (V rozporu s ústavou SSSR).

Dne 23. 8. 1991 vydává Boris Jelcin jako prezident Ruska Výnos (dekret) o pozastavení činnosti Komunistické strany RSFSR, aniž by jej k tomu zplnomocňovala ústava, tzn. bez ústavních kompetencí. (V rozporu s ústavou).

Dne 25. srpna 1991 vydává Výnos (dekret) o majetku KSSS a KS RSFSR, který má být zabaven. Opět, aniž by jej k tomu opravňovala ústava. (Opět v rozporu s ústavou).

A konečně 6. listopadu 1991 vydává Výnos (dekret) o činnosti KSSS A KS RSFSR, kterým byla činnost obou stran zastavena na území Ruska, aniž by jej k tomu opravňoval a zplnomocňoval jakýkoliv právní předpis, nebo ústava Ruska. (Opět v rozporu s ústavou).

V roce 1992 vyhlašuje ekonomickou reformu, která byla ve skutečnosti krádeží státního majetku obrovských rozměrů. Továrny, které budovaly generace sovětských lidí s nadšením a sebeobětováním ve prospěch země, mizí v soukromých a zahraničních rukou. Několik desítek lidí z okruhu Jelcinova souručenství, tzv. oligarchové, vlastní majetky astronomických hodnot, zatímco většina společnosti upadá do bídy. Z této reformy vzešel ruský kapitalismus, ničím si nezadající s „divokým západem“ v USA v 19. století. Z Ruska se vyváží nekontrolované bohatství v podobě nerostných surovin, zlata, stříbra, diamantů, platiny aj., a to vše v množství obrovských rozměrů.

Boris Jelcin vládne v této době v Rusku pevnou rukou pomocí dekretů. Obchází parlament jako zákonodárný sbor a určuje hlavní dění v zemi svými dekrety. V této době už věří jen americkým poradcům, kterými se obklopil a kterým podepíše co mu strčí pod ruku, jak napsala Komsomolská pravda.

V roce 1993 nechal rozstřílet parlament. Američané mu kryli záda a předávali mu přesné informace o pohybu ruských vojsk, které získali ze svých špionážních satelitů a díky radiorozvědce. Jelcin znal díky těmto americkým informacím přesnou situaci.

V tomto období se objevuje návrh odstranit z Rudého náměstí Mauzoleum V. I. Lenina. Tento návrh doposud neprošel, ale řeší se neustále.

Jelcin rovněž nechává přepsat slova bývalé hymny SSSR.

Nechává otevřít bezbřeze archivy SSSR. Krok s ničím nesrovnatelný na západě. V tomto období američané, britové, noví vládci v postsocialistických zemích, u nás v ČR zejména Václav Havel, nemohou vynachválit Borise Jelcina, jaký je to „superdemokrat“. Jediná záruka demokratického vývoje v Rusku.

Následně Jelcin souhlasí s přijetím pobaltských republik, (do nedávna bývalé republiky SSSR) do NATO. (Něco nemyslitelného před rokem 1990).

V prosince 1994 rozpoutal válku se separatistickým Čečenskem, která trvala do května 2007 .

V letech 1992 až 1998 klesl za vlády Jelcina, hrubý domácí produkt Ruska na polovinu. V roce 1998 nebylo na důchody, nebylo na mzdy, došlo ke státnímu bankrotu. Rusko bylo na kolenou. Tam kde ho chtěl západ mít.

V prosinci 1999 oznamuje Jelcin ruské veřejnosti ukončení své politické činnosti s tím, že udělal co mohl a nové tisíciletí, že vyžaduje nové lidi. Řekl, že věřil v úspěch, který se však nedostavil a že se národu omlouvá. Jelcin odešel v průběhu svého druhého volebního období a vytvořil tak prostor v rámci zaběhnuté vládnoucí politické praxe, dostat na post prezidenta Vladimíra Putina.

Jelcin získal doživotní beztrestnost.

Jelcin se nechvalně proslavil svými alkoholickými výstřelky. V srpnu 1994 vytrhl v Německu ke zděšení všech přítomných státníků  dirigentovi vojenské dechovky taktovku z rukou a pokoušel se dirigovat. Nebo, když při mezipřistání v Irsku vůbec nevystoupil z letadla, protože byl právě !KO! ačkoli na letišti bylo přítomno kompletní nejvyšší vedení Irska v čele s premiérem.

Genadij Zjuganov, dnešní předseda Komunistické strany Ruské federace, když obhajoval v roce 1992 Komunistickou stranu před Ústavním soudem Ruské federace proti výnosům Borise Jelcina o jejím zákazu a zabavení majetku, řekl následující. Je znám dokument, program Rady národní bezpečnosti USA, schválený po karibské krizi J. Kennedym v polovině 60. let, a aktualizovaný všemi prezidenty, včetně Reagana a Bushe staršího (kteří byli prezidenty USA v té době). Byl to program podkopání ústavního pořádku SSSR.                                      

Klíčový bod č. 1 zněl:                                                                                              1) Bez rozbití KSSS je nemožné rozbít  SSSR                                  

2) Vydávat v propagandě SSSR za poslední nejdravější imperium na zěměkouli         

3) Uzbrojit ekonomiku SSSR                                                                                  

4) Rozdmýchávat nacionalismus, náboženský extremismus v republikách a rozbít zemi zevnitř                                                                                                                    

5) S pomocí vlivných agentů ovládnou hromadné sdělovací prostředky, rozbít kolektivistický způsob života a odtrhnout minulost od přítomnosti a tím odejmout   zemi budoucnost.

Jak známo Michail Gorbačov rozkolísal potřebnou jednotu KSSS procesem přestavby. Zpočátku byl tento proces přijat s nadšením, ale postupně se objevovaly připomínky. Gorbačov nebral zřetel na připomínky členské základny ani členů ústředního výboru, že je potřeba jednotlivé kroky realizovat postupně a s rozvahou. V době, když už všem bylo jasné, jen Gorbačovovi a jeho poradcům ne, že už nezvládá řízení strany ani státu, nenašel rozpolcený ústřední výbor KSSS už dost sil jej odvolat z funkce.

V té době už ale nastoupil na scénu Boris Jelcin. Ambicioní, zahleděný do sebe, ukřivděný a západem podporovaný. Začal působit jako „neřízená střela“. V kombinaci s neomezenou mocí, kterou v této převratné době získal. Bohatstvím pro sebe a svou rodinu, nadměrnou konzumací alkoholu a lichocením západu, ztratil cit pro řešení problémů společnosti. Začal věřit jen americkým poradcům a oligarchům a to byla katastrofa pro Rusko i pro něj.

Dnes je několik skupin, které se staví k Jelcinovi různě. Jedni jsou Ti, kterým dal Jelcin majetek, moc – oligarchové, jejich rodiny, jejich přátelé. Ti na něj nedají dopustit. Druzí jsou Ti, kterým KSSS ublížila, ani Ti nedají na Jelcina dopustit. On jim to za ně KSSS vrátil s plnou parádou. Třetí skupinou jsou představitelé kapitalismu a imperialismu ve světě i v České republice. Ti Jelcina budou chválit dokud to jen půjde, nebudou jej příliš špinit, ale nezáleží jim na něm. Jelcin pro ně odvedl jen důležitou práci, sehrál roli pověstného mouřenína. Socialismus, který ohrožoval existenci kapitalismu byl na dlouhá léta poražen i díky tomuto bývalému aparátčíku KSSS, který mu zasadil poslední ránu. Další významnou skupinou jsou komunistické a levicové strany. Pro ty je Jelcin tragickou a zhoubnou postavou, ničitelem. Bezzásadovým karieristou, bezcharakterním zrádcem. Škody, které napáchal jsou děsivé, zejména ve vztahu k mladé generaci, k mezinárodní levici a komunistickému hnutí. Další významnou skupinou jsou obyčejní obyvatelé jeho země. Tam Jelcin propadl na celé čáře.

Boris Jelcin si na sklonku svého života vzpomněl, že byl v pěti letech církevně pokřtěn a tak se na sklonku svého života vrátil k pravoslavné ruské církvi. Ta jej přijala jako syna, který celý svůj život bloudil a nakonec se přeci jen navrátil do jejího lůna.

Boris Jelcin dokázal ještě jednu věc naprosto skvěle. Popřel svými činy v posledních letech svého života více než 20 let své práce v různých vysokých stranických funkcích. To, pro co přesvědčoval a mobilizoval lidi. Popřel vlastně svůj život. Dokázal na něj naházet špínu a hnůj a sám si plivnout do tváře. Musel to být osobně tragický a smutný konec jeho života, když mu obyčejní rusové plivali pod nohy.

Vladimír Putin vyprovodil brzy americké poradce z Ruska. Pozvedl ruskou ekonomiku zejména díky ropě, upevnil státní a vojenskou moc. Američané, jejich přisluhovači jako Václav Havel, Saša Vondra a další západní představitelé začali najednou mít obavu o demokracii v Rusku, protože Rusko už neskáče, jak oni pískají, jako kdysi za Jelcina.

Komunistická strana Ruské federace působí dnes v Rusku legálně v souladu se zákonem. Je to opoziční parlamentní strana. Má vybudovanou organizační strukturu jak horizontálně, tak vertikálně po celé zemi. Je sice pod velkým tlakem medií a vládních stran, ale vstupují do ní znovu mladí lidé a její volební preference rostou.

Pravdivé hodnocení Borise Nikolajeviče Jelcina ještě přijde, tím si můžeme být jisti !

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář